Vše je o přístupu aneb Nepříjemná sestra a zkažený den

Těhotenská poradna v porodnici je útrpnou zkouškou pro každou těhotnou ženu. Poslední měsíc před plánovaným termínem porodu ji ženy navštěvují každý týden. Přístupy se samozřejmě v různých porodnicích do určité míry liší, ale co je pro ženu –klientku či pacientku- nejdůležitější, je přístup personálu. Protože na tom stojí a padá pocit, jaký si odnášíte. A samozřejmě to platí i jinde. Občas máte štěstí na milé a vstřícné jednání. Narazíte-li ale na nepříjemnou matronu, tak jako se mi poštěstilo tento čtvrtek ve FN Královské Vinohrady, máte pokažený den.

V poradně jsem byla potřetí. Při prvních dvou návštěvách jsem čekala jen krátce. A na řadu jsem šla téměř dle času objednání. Ani tentokráte jsem neočekávala žádný zádrhel, ale přesto jsem pro jistotu – toho času shodou okolností nemocného – manžela, hlídajícího naší dceru, instruovala pro případ, že by se má kontrola protáhla. Jako bych tušila, že tato návštěva poradny nepůjde hladce. Byla jsem objednána na 11:45. Zhruba v ten čas jsem dorazila, šla ke kartotéce či recepci či jak nazvat onen koutek, u kterého se všechny pacientky/klientky hlásí, dostanou číslo a je vyhledána jejich dokumentace. V tom se odkudsi přihnala starší sestra, podívala se na mě s výrazem ‚Co ta tu chce‘ a v zápětí se mě takovým stylem i zeptala – Co prý chci. Jsem zvyklá se na lidi usmívat a jednat s nimi mile, i když druhá strana se tak nechová. Proto jsem s úsměvem na tváři mile odpověděla, že jdu do poradny. Následovalo odseknutí – „Vy ste objednaná? A na kdy?“ Já stále s úsměvem „ Na teď.“  Opět se ona sestra zatvářila velmi nepříjemně – očividně ji tam maximálně obtěžuji - a vyštěkla: „Tak to si teda budete muset počkat, máme tu několik příjmů.“.Já se stále ještě snažila a odpověděla, že je to v pořádku, že to chápu. Nevím, zda mě ona sestra vůbec vnímala, v každém případě nakvašeně odešla.

Konečně se ke mne dostává pracovnice kartotéky. Oznamuji jí, že shodou nepříjemných okolností nemám těhotenskou průkazku. Ona vyhledá mé záznamy, předá číslo a já si jdu sednout. Asi po 20 minutách se z ordinace vyřítí ta nepříjemná sestra, vrhne se ke mně a začne na mne – v čekárně, před všemi ostatními pacienty/klienty vřískat. Jak to, že nemám onen předůležitý dokument – těhotenskou průkazku. Jak si to vlastně představuju, co si myslím, že se mnou budou dělat. Nemůže mi ji někdo přivézt?  (Čistě teoreticky by mi průkazku mohl přivézt táta – vzal by si v práci volno, zajel domů k mámě –která mi nevědomky odnesla průkazku v tašce- tam by ji vyzvedl a zajel za mnou do porodnice – ale po pravdě řečeno mi to tak závažně smrtelně důležité nepřišlo) V tu chvíli ovšem byla má vstřícná a milá nálada, se kterou jsem přišla a která již utrpěla šrámy při příchodu, úplně pryč. Stroze jsem odpověděla že ne, nikdo mi průkazku přivézt nemůže. Copak si oni záznamy nevedou, aby mohli porovnat? (vedou jak písemně tak do počítače) Tak co bude? Vyšetříte mně nebo mám jít domů? – V ten okamžik jsem se zvedala a brala do rukou své odložené věci. Sestra vycouval, začala cosi blekotat o tom jak je průkazka důležitá a blbla, ale že mě jako tedy vezmou…

Myslela jsem, že už je po všem. Já stále čekala, nepříjemná sestra odešla na oběd a já tak nějak předpokládala, že než se vrátí už budu pryč. Chyba lávky. Sestra se v klidu napapala, vrátila se, v dobrém rozmaru si pokecala s kolegyní před dveřmi ordinace a vstoupila. Podívala jsem se na hodiny – bylo čtvrt na dvě. Na řadu jsem konečně přišla něco po půl druhé.

Sestra zkontrolovala moč, změřila tlak poptala se na otoky, zapsala to na náhradní papírek (stejně tak jako bych průkazku měla) ovšem stále něco mlela o tom, že průkazku nemám. Co kdybych začala rodit, že oni tu vlastně žádné záznamy nemají (hehe) a prý že bez průkazky k nim vůbec nemám jezdit – v danou chvíli jsem si byla jistá, že než mít u porodu tuhle megeru, raději porodím doma.

Poté mne poslala si odložit a k doktorovi. Sám měl se sestrou očividně problém – respektive jednoznačně se jí bál. Stranou mi říkal, jak je to hrozné, že mu sestra posílá jednu pacientku za druhou, a on si nestihne ani dojít na záchod a že už je to akutní… A prý ať se nesměju, že to není k smíchu. Já si v duchu říkala, to snad mám nad ním brečet? Já už tu trčím skoro dvě hodiny, mám hlad, taky se mi chce na záchod, jsem polonahá, sedící na nepříjemném sto let starém gyn. křesle ze kterého kloužu a nohama se nemám za co opřít a ještě musím poslouchat blbé kecy sestry a sdělování utlačovaného lékaře o jeho vylučovacích potřebách…

No, nakonec mne tedy prohlédl, poslechnul si miminko, poptal se jak se daří, zda mám nějaké problémy, jestli tvrdne bříško… A poté následovala už obehraná litanie (říkal mi totéž při každé předchozí návštěvě) o tom, proč chodím do poradny, když mám podle ultrazvuku termín více než dva týdny později než podle původního termínu. Následováno mou klasickou odpovědí, protože jste si mě tak objednali (co na to můžete říct jiného či co lékař čeká že mu řeknu????). Další hovor ohledně průkazky, opět zdůrazňování jak je důležitá a konečně ven. Bylo 13:45

Možná bych si mohla myslet, že se ke mně sestra chovala nepříjemně kvůli mě osobně – nosím šátek, neměla jsem průkazku, ale bohužel jsem viděla jak se chová i k jiným maminkám. Velmi podobně. Často mluvila hrubě o pacientkách s lékařem i za jejich přítomnosti, křičela na bezmocnou maminku – cizinku – která česky nerozuměla a měla sebou tlumočnici (tu vyhodili na chodbu), která musela ležet na zádech – pro ženu v pokročilém těhotenství nevhodná a nebezpečná poloha – při natáčení monitoru a které se zřejmě udělalo trochu zle a tak se otočila… Takový člověk snad nemá u těhotných žen nebo ve zdravotnictví vůbec do dělat.

Musím říct, že tato zdravotní sestra mi stále leží v žaludku. Ač je to už pár dní, stále se k ní musím vracet a hrozit se toho, že budu opravdu mít tu smůlu a bude mít službu nejen během příští poradny, ale i během porodu. To bych asi psychicky neustála. Budu muset zřejmě potlačit svou smířlivou povahu a připravit se na případné další setkání a nutné „vyříkání si“ názorů. Prostě ji příště budu muset seřvat. Ale pořád nevím, zda to bude mít kýžený účinek, a nebo jen dostanu do těhotenské průkazky zápis – psychicky labilní…..