Jak se žije v Palestině - Svatba

Druhý článek série je trochu delší a budeme si v něm povídat o svatbě. Snad každá průměrná evropská nevěsta by si přála prožít takovou svatbu, jakou obvykle zažívají palestinské ženy. Ale jen málokterá žena, muž či rodina by byla ochotna za ni zaplatit tolik peněz.

Člověk by si mohl myslet, že v Palestině, zemi která je poznamenána věčnými boji bude svateb málo. Opak je pravdou. Obdobím svateb je léto, snad jako všude na světě. Ale tady ještě víc, protože zima je tu nepříjemně studená, vlezlá, a neskutečně mokrá. Proto každý směruje svatbu na teplé léto. Hlavním dnem svateb je sice pátek, ale to neznamená, že ostatní dny mají svatební síně volno. Denně se odehraje mnoho svateb a jiných oslav okolo.

Vše začíná výběrem partnerů. Ať už se uchýlí rodiny k tradičnímu způsobu – tedy dohodnutým svazkům nebo se snoubenci po moderním způsobu najdou sami, další průběh je vždy stejný. Rodiče si jdou vzájemě prohlédnout vyhlédnuté dotyčné. Matka případného ženicha případnou nevěstu a otec případné nevěsty případného ženicha a on, nějaký muž z rodiny či přímo ženich při návštěvě požádá o dívčinu ruku.Poté se rozběhne velká akce vyptávání se a zjišťování vše o dotyčných a jejich rodinách. Když je nakonec vše dobře zjištěno, dotyční i jejich rodiny souhlasí (a tím je myšleno širší rodina, protože zde do výběru partnerů mají co mluvit i babičky, dědové, strýci a "stařešinové" rodu), dohodne se vše ohledně věna pro nevěstu, to dává ženich nevěstě, ne jako u nás, a také datum následných oslav. Někdy se dohodne i datum svatby, ale ne vždy. Následují 3 oficiální události: žáha, kateb kitáb,chutba.  

Žáha - žádost o ruku

Pokud budoucí ženich a nevěsta jsou z odlišných rodin (rodů) stává se žádání o ruku ("žáha")poměrně velkou událostí. Hlava rodu ženicha jde požádat hlavu rodu nevěsty o ruku. Toho se účastní pokud možno všichni důležití muži obou rodin, sousedi a přátelé. Pro představu to bývá – záleží na bohatství rodiny ženicha – jeden až dva autobusy mužů na jedné straně (celkové množství mužů vynásobte 2 protože se žáha pořádá v bydlišti nevěsty a muži z její rodiny většinou dorazí pěšky či přijedou autem). Nutno podotknout, že tato oficiální událost se týká pouze mužů a spočívá ve slavnostním příchodu hlavy rodu ženicha, posazení se, podání kávy, poté se hlava rodiny nevěsty dotáže o co přišel požádat – je to klasická formule s klasickou odpovědí, poté se blahopřeje a dávají se sladkosti. Tím většinou muži končí a rozcházejí se domů. 

Kateb kitáb

Dalším důležitým bodem je podpis svatební smlouvy. To se odehrává u soudu. Je to oficiální akt, v podstatě uzavření manželství. Ale ne tak úplně. Sejde se nejužší rodina snoubenců. Ženy i muži. Soudce se zeptá ženy na souhlas se smlouvou a sňatkem vůbec. Pokud potvrdí, je svatební smlouva podepsána. Dále už se nic na úřadech nevyřizuje. Z úředního pohledu je věc i manželství uzavřeno. 

Chutba - zásnuby

Následuje velká oslava pro ženy, zásnuby. Odehrává se buď ve velkém domě, a nebo ve velké síni, která je určená právě pro tyto oslavy, týkající se uzavření manželství. 
Nevěsta má pro tuto příležitost nové, krásné šaty typově podobné našim večerním dlouhým šatům. Jejich cena je vysoká a proto se už množí jejich půjčování tak jako svatebních šatů. Nové šaty mají také maminky, sestry a manželky bratrů obou snoubenců. Je to velká oslava na kterou se ženy z rodiny ženicha (matka, tety a sestry) nechají učesat a nalíčit. Ostatní ženy zůstávájí u krásných šatů a hijábu.Všichni tančí s nevěstou či okolo ní. Ženich s nevěstou spolu tančí většinou na začátku poté na křesle na vyvýšeném místě. Bubnuje se na arabský buben – "table" a zpívají se tradiční písně, ale duní i hudba z reproduktorů. V hlučnosti strčí do kapsy snad každou naši diskotéku. Zhruba uprostřed oslavy předává muž ženě část věna ve formě zlata, které jí nejen předá, ale i obleče. Pověsí řetízky a přívěsky okolo krku, pověsí naušnice (pokud je naušnic víc tak se alespoň ukáží) a navlékne prsteny. Samozřejmě jeden je speciální – snubní. Ten se navlékne při zásnubách na prsteníček pravé ruky a při svatební oslavě se přendá na levou ruku. Po "ozlatění" nevěsty pokračuje oslava, tančí se a bubnuje několik hodin. Během té doby se podává občerstvení, nějaké pití, sladkosti. Účastní se velké množství lidí. Krom žen z nejužší rodiny přicházejí i ženy z širší rodiny, vzdálené příbuzné, sousedky, kamarádky snoubenky či někoho z úzké rodiny... Vypravuje se většinou několik autobusů na obou stranách.
Tyto tři události mohou být ve stejný den a nebo v různé dny v různém pořadí.  

Po zásnubách nastává doba, kdy se snoubenci poznávají. Zde je nutno udělat pauzu a vysvětlit některé okolnosti ohledně islámu a svatby. Čistě z islámského pohledu proběhne svatba, když se podepíše svatební smlouva, a rozhlásí se, že daní lidé jsou manželi. Do té doby, musí zasnoubení muslimové dodržovat naprosto stejná pravidla styku mezi sebou, jako by byli cizí, to znamená nesmějí být o samotě, muž ženu nesmí vidět bez závoje, nesmějí se dotknout. Tradice zde pomáhá dvěma budoucím manželům se lépe poznat. Již při zásnubách se totiž podepisuje svatební smlouva a alespoň z části je naplněna zaplacením části věna pro nevěstu (to dává ženich a jeho rodina a to výhradně nevěstě ne její rodině), z náboženského pohledu jsou tedy víceméně manželé. Zbývá už jen ono ohlášení. Takže manželství není fyzicky naplněno, snoubenci se mohou setkávat za určitých podmínek – nesmějí být úplně sami za zavřenými dveřmi, mohou se dotýkat rukama, krást letmé polibky... Je to krásné období, kdy se zahrnují dárky a pozorností. Zároveň se vybavuje budoucí domácnost. Minimum před svatbou je vybavená ložnice. A samozřejmě celý nový šatník pro nevěstu. Vše jde z kapsy ženicha a jeho rodiny a je to zahrnuto do věna – žena je tedy výhradním vlastníkem.

Toto snubní období je různě dlouhé. V podstatě závisí na ženichovi, jak je schopný dát dohromady všechny peníze na svatbu. Protože tyto svatby jsou opravdu drahé. Samotné věno jde do statisíců, v některých případech i do milionů. To je ovšem častější v jiných arabských zemích, kde je více bohatých. Ovšem jsou tu další položky, které se často vyrovnají věnu. Krom oblečení pro nevěstu její i jeho rodinu tu jsou náklady na dopravu – autobusy svážející hosty, sál, dort, občerstvení, hudba a a někteří ještě vydají obrovskou sumu za zbraně a střelivo. Často se to tu používá místo ohňostroje. Ale nenechte se zmýlit, ti, co toto dělají nejsou nijak žhaví muslimové, naopak tím spíše demonstrují svůj majetek a takovéto plýtvání penězi je v islámu zakázané. Tyto položky se často vyrovnají výši věna.

Henna 

Tolik k penězům. Ale skončili jsme u snoubenců. Když už má konečně ženich dostatek financí a je určeno datum svatby, stanovuje se tím zároveň i další oslava, tzv. "henna". Obvykle je to den před svatbou, ale může být i dva dny před svatbou pokud se část pro muže a pro ženy pořádá v různé dny. Jsou to tedy dvě oslavy, jedna pro ženy druhá pro muže. Na tuto příležitost se samozřejmě pořizuje nové oblečení (jako konec konců na všechno). Speciálně nevěsta musí mít nejkrásnější šaty a samozřejmě musí být nové. I pro tuto příležitost se šaty pujčují. Bývají to šaty typu večerní róby. Na ženskou oslavu nemá přístup žádný muž ani ženich. Proto se ženy na této oslavě nijak nezahalují. Naopak se pěkně nalíčí, učešou, vezmou si pokud možno všechny šperky, parádně se obléknou a navoní. Velká část zkrášlování se většinou provádí až na místě oslavy. Výjímkou je nevěsta, která se nechá upravit v salonu. Tam jí udělají v podstatě vše od vytrhání chloupků přes úpravu vlasů a nehtů až k nalíčení. Pokud je oslava v sále, pak si obléká i šaty, pokud je oslava někde doma, pak se obléká až na místě. Schéma oslav je stále stejná, nevěsta sedí na vyvýšeném místě, okolo sedí ženy a v centru se tančí. Bubny, hudba ... Muži oslavují buď v jinou dobu a nebo současně s ženami ovšem na jiném místě. Většinou jsou to přátelé ženicha a muži z rodiny. Hraje hudba, muži bubnují a tančí. Často se tato oslava odehrává přímo na ulici a každý se může podívat či přidat. Rozdává se občerstvení a pytlíček, ve kterém je kromě sladkostí kalíšek či pytlík právě s hennou, podle které se tato oslava jmenuje. Tradyčně se jí v tento den muži i ženy zdobí většinou na rukou a nohou, ale pokud je přítomen někdo zručný, pak se zdobení nevyhýbá ani zbytek těla. Toho se také účastní jak ženy, tak muži. I když odděleně. Na konec oslavy se tradyčně podává jídlo mužům.

Urs - svatba

Ve svatební den jdou do salónu krom nevěsty také sestry ženicha a občas i matky snoubenců. Samozřejmostí jsou nové slavnostní šaty pro všechny z rodiny ženicha a nevěsty. Ženy z nevěstiny strany jsou většinou oblečeny střídměji, protože ženich nepřichází do jejich rodiny, zatímco žena přichází do rodiny ženicha a stává se její součástí. Nevěsta má nádherné bílé šaty často vypůjčené tak, jak tomu je u nás. I styl je velice podobný, ne-li stejný. Ve svatebním sále sedí nevěsta a ženich na vyvýšeném vyzdobeném místě v křeslech. Naproti nim sedí u stolů ostatní ženy. Rodina mívá vyhražené místo po straně pódia, protože většinou příliš neposedí. Naopak je dobrým zvykem, aby rodina především ženicha neustále tančila. Zhruba uprostřed oslavy přendá ženich nevěstě prstýnek z pravého prsteníčku na levý. předá případně další zlato, které nebylo předáno při zásnubách, a rozkrojí společnými silami dort. Poté se ještě tančí a v poslední čtvrtině oslavy přichází gratulanti – muži. Rodina, přátelé, sousedi... Každý při blahopřání předá ženichovy určitý finanční obnos. Někteří peníze naváží na provázek a ten pověsí ženichovy na krk. Během oslavy jsou novomanželé neustále foceni a případně natáčeni kamerou. Tradičně se během oslavy podávalo vařené jídlo tak jako při "henně" mužům, ne jen dort a pití. V současné době je ale při takovém množství lidí a nedostatku peněz od této tradice upuštěno. Dodržuje se pouze u velmi bohatých lidí. Když oslava skončí, jede se ze sálu do domu rodiny ženicha. Často je tomu tak, že jejich nový byt je v domě rodičů. Pokud mají vlastní dům, pak se jede tam. Většinou se toho účastní jen nejužší rodina a často jen ta ženichova. Samotná cesta ze svatební síně je ale parádní, často se jede tou nejdelší a okružní cestou, a každé auto ve svatebním průvodu neustále troubí a bliká. A všichni okolo troubí také. Takže stejně jako vše zde, i jízda je velice hlučná. Dále záleží už jen na rodině, zda novomanžele ještě chvíli zdrží, nebo je nechá odejít naplnit své maneželství.

Mubarake

Kdo si myslí, že tím oslavy končí je v hlubokém omylu. Po samotné svatební oslavě následuje za několik dnů ještě jedna. Tak zvané "mubarake". Tato oslava je blahopřáním rodině a především mamince ženicha a představením nevěsty. Oslavy se účastní pouze ženy, v podstatě je tato oslava velmi podobná oslavě henna, s tím rozdílem, že nyní již novomanželka předvádí své šaty, koupené právě pro tuto příležitost. Většinou už má poté jen velmi málo příležitostí tyto šaty obléknout a často se stává, že už je neoblékne nikdy. Ale i přesto zvyk vyžaduje, aby se nevěsta hezky předvedla a ukázala, co všechno jí její manžel koupil. Zároveň ženy které přicházejí přinášejí dárky. Dárky jsou důležité a matka ženicha si pečlivě pamatuje, co od koho dostala. Zvyk totiž vyžaduje, aby na oplátku při opačné příležitosti oplatila darem stejné a vyšší hodnoty. Oslava trvá kolem 3-4 hodin. Tančí se, zpívá a bubnuje a rozdává se občerstvení.

Teprve tato oslava je ta poslední a rodina ženicha si může na chvíli odpočinout. Tedy až zas do další svatby.